Neviditelní podnikatelé kolem nás

Podle zákonu je podnikání cokoliv, co provádíme samostatně, vlastním jménem za účelem zisku. Tuto definici splňují různí pojišťovací agenti, finanční poradci (ať už poctiví či ne), podomní prodejci, ale nejen oni.

Kdo jsou dále často podnikatelé?
Umělci – Malíře stěží někdo zaměstná. Ne proto, že by snad nemohl být ve svém oboru velmi schopný. Vyčíslit hodnotu obrazu, určit pravidelnost, se kterou budou vyprodukovány, prostě nelze. Kreativita nepřichází v pravidelných dávkách. I ilustrátoři bývají často na volné noze, i když například autor komiksů je docela snadno zaměstnatelný v redakci. Herci v divadlech často pouze hostují, znamená to pro ně méně závazků a obvykle i vyšší příjmy. Totéž platí i pro operní pěvce, kteří vzhledem k velikosti, prestiži a finančním možnostem našich scén musí pendlovat. Zpěváci, hudebníci, moderní tanečníci, ti všichni také patří do umělecké kategorie. Naopak klasičtí tanečníci jsou povětšinou zaměstnanci.
Překladatelé a tlumočníci – V případě překladů se může stát, že velká nadnárodní firma má velké množství materiálů, které potřebuje svým českým zaměstnancům předložit ve srozumitelné řeči. Většina překladatelů ale bývá na volné noze, protože objem práce pro jednu firmu nebývá tak velký. Totéž platí pro velkou část tlumočníků, kteří prostě jsou poptáváni nárazově, pro účely konferencí, zahraničních návštěv apod. Výjimkou jsou například lidé zaměstnaní v Evropském parlamentu.

Spisovatelé – U psaní knih je téměř nemožné vymyslet jiný pro všechny strany výhodný model, než kterým je vyplácení podílu z prodejů. Zaměstnat člověka a platit ho od hodiny má smysl snad jen při vědecké činnosti. Taktéž mnozí novináři, recenzenti a jiní lidé živící se písmem si své zakázky shánějí samostatně.
Některá z vypsaných povolání lze řešit i jinými způsoby než živností, princip ale zůstává stejný – tito lidé si svého chlebodárce shánějí samostatně a o žádné šarlatány se nejedná.