Samozřejmě běhat nejde v běžné obuvi, ve které třeba chodíme do práce. Myslíme-li to s běháním vážně, investujeme pár stokorun do obuvi, ve které budeme tento sport realizovat. Jednak na běhání v terénu jsou specializované boty a jednak při běhu se člověk různě potí. Otázka elementární hygieny je při tomto kroku určitě rozhodující.
Nedělejme si o sobě velké iluze. Je rozdíl popoběhnout kousek na tramvaj a je rozdíl, byť pomalým tempem, běžet v kuse třeba pět kilometrů.
Nezačínejme proto s plánem hned první den těch pět kilometrů uběhnout. Vzdálenost můžete absolvovat, i když pro začátek je zbytečně dlouhá. Udělejte to však takzvaným indiánským během. Rozeběhnete se a běžíte, dokud je vám docela příjemně. Sice se zadýcháváte, ale žádné velké přemáhání to není. Až tato situace nastane, přejdete zvolna do chůze. Bez zastávky.
Několik dnů po sobě tento styl běhu opakujte. Budete sami překvapeni, jak se vám budou měnit pocit z běhu. Ani nebudete vědět jak, budou úseky, ve kterých budete běžet, delší a delší. Poměrně brzy uběhnete celou vzdálenost na jeden zátah.
Protože jste rádi, že jste tu svou první štreku uběhli na jeden zátah, nesnažte se ji hned prodlužovat. Běhejte ji pravidelně, mnoho krát po sobě. Zkuste si měřit čas a snažit se svůj běh zrychlovat. Dejte si cíl. Zkuste se třeba na těch pět kilometrů dostat za 25 minut. Ve zrychlování vám pomůže opět obdoba indiánského běhu, se kterým jste začali. Jen nebudete běh prokládat odpočinkovou chůzí, ale rychlé úseky budete střídat s úseky, kde budete běžet pomalu a odpočívat. Výsledky se opět určitě brzy dostaví.
Neběhejte každý den v týdnu. Zařaďte si do svého tréninku i odpočinkové dny. Po každém tréninku se věnujete chvíli strečinku, aby se kyseliny nahromaděné ve svalech rozehnaly. Rozcvičit se je vhodné i před samotným během. Omezíte tak možnost zranění na minimum.